Vyšší odborná škola a Střední umělecká škola Václava Hollara

Střední umělecká škola Václava Hollara a Vyšší odborná škola Václava Hollara

Přítelkyně malířka mi jednoho večera vyprávěla, že byla vždycky ve škole nešťastná, a teprve když přišla na Hollarku, zažila hned první den osvobozující pocit: Tady jsem mezi svými, tady jsem doma.

Její zážitek je už skoro půl století starý, ale z rychlého rozhovoru s dnešními studenty vyplývá, že podobný zážitek potkal i některé z nich. Jaký je to tedy duch, který vane Hollarkou, a jak se mění a kde se vlastně vzal?

Složitá historie školy má dva důležité milníky: založení Státní odborné školy grafické v roce 1920 a její rozdělení v roce 1949 na dvě, a to na dnešní Vyšší odbornou školu grafickou a na Střední průmyslovou školu grafickou Praha. Z poslední jmenované po dalších peripetiích vznikla „Hollarka“.

Na původní škole sídlící v Opletalově ulici působila řada osobností; ve dvacátých letech zde na příklad učil figurální kreslení malíř Rudolf Kremlička, vynikající portrétista a modernista, který po zkušenostech v Paříži vytvořil pod vlivem vitalismu a fauvismu osobitou stylizaci. Druhým učitelem „figury“ byl téměř po dobu dvaceti let grafik a ilustrátor Jan Konůpek, známý především potemnělým symbolistickým vizionářstvím a secesní estetikou.

Podstatná změna k dobrému přišla po krátké krizi v roce 1932, kdy byl vedením školy pověřen Ladislav Sutnar, osobnost světového užitého umění a grafického designu, uměleckého školství a pop artu. Když v roce 1939 dostal pracovní příležitost ve Spojených státech, uplatnil se v tvorbě firemního vizuálního stylu pro firmy Sweet’s Catalogue Service, Addo-X Business Machines, Knol a přednášel na Pratt Institute v New Yorku. Za jeho působení se škola rozrostla, modernizovala, měla jasnou koncepci, skvělý učitelský sbor a získala mezinárodní prestiž. Nově zřízený kurz reklamní fotografie vedl avantgardní fotograf Jaromír Funke. Asistentem byl Josef Ehm, jehož fotografie vycházely z poetiky nové věcnosti. Ve škole se vydávaly tiskové soubory, výpravné publikace a cenné soukromé tisky. Škola se účastnila řady mezinárodních výstav, například milánského Trienále v roce 1936, Mezinárodní výstavy umění a techniky v Paříži roku 1937, výstav konaných v Barceloně, Ženevě, Stockholmu a Amsterodamu. V roce 1938 organizoval Sutnar expozici pro Světový veletrh v New Yorku, který se konal v letech 1939 až 1940. Za tím účelem ve škole zřídil kancelář pro přípravu československého pavilonu.

Druhá světová válka znamenala pro školu těžké období. V roce 1944 byla škola zavřena a studenti nasazeni na práce pro Říši. Někteří z nich spolupracovali se Státním ústavem fotoměřičským Praha na dokumentaci památek.

Po válce se znovu otevřela Státní odborná škola grafická. V nové situaci se hledaly i nové cesty vzdělávání. Výsledkem bylo roku 1949 rozdělení školy na Průmyslovou školu grafickou, která přesídlila do budovy v dnešní Hellichově ulici, a na Vyšší školu uměleckého průmyslu, jež setrvala v prostorách školy v Křižovnické ulici č. 7. Nové požadavky školství nastolily otázku, zda nevytvořit samostatnou školu, jež by se zaměřila na přípravu obzvláště výtvarně nadaných žáků z celé republiky. Dne 1. září 1954 byla proto Vyšší škola uměleckého průmyslu v Křižovnické ulici transformována a jedna její část převedena pod ministerstvo kultury. Z ní nově vznikla čtyřletá střední škola s maturitou s názvem Výtvarná škola, která se přestěhovala do budovy na Královských Vinohradech, dříve patřící již zrušené keramické škole. Přešel sem i učitelský sbor, správní a techničtí zaměstnanci.

V letech 1957 až 1962 zastával funkci ředitele školy výtvarník a divadelník Emanuel Famíra. Za jeho působení došlo k přestavbě půdních prostor v ateliéry a ke zbourání jihovýchodního křídla budovy. Změny se také dotkly vlastní koncepce nabízených vzdělávacích oborů: byly zrušena přípravka na vysokoškolské studium a na počátku šedesátých let bylo otevřeno studium při zaměstnání. Modifikaci se navyhnul ani název školy, která od roku 1961 nesla název Střední odborná škola výtvarná.

V následujících letech se škola soustředila na výuku propagačního výtvarnictví, vychovala řadu známých osobností a i v omezených možnostech socialistického státu a reálného socialismu se podílela na šíření svého věhlasu.

S listopadem 1989 se otevřela nová etapa i pro Výtvarnou školu; v roce 1990 došlo k přejmenování školy na Výtvarná škola Václava Hollara, respektive Hollarka, jak ji lidé nazývali dle náměstí, na němž se nalézá. Kromě do čtyř let rozvrženého a na propagaci se vyučuje i na třech pomaturitních oborech se specializacemi na design spotřebního zboží, knižní grafiku a propagační a reklamní tvorbu. V roce 1999 byl otevřen nový maturitní obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu.

Vycházejíce z potřeby využít nové technologie a ze spolupráce s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy iniciovali nynější ředitel školy ak. mal. Bohumír Gemrot a Mgr. Libuše Gemrotová Prudíková založení Vyšší odborné školy s progresivním oborem Interaktivní grafika. Došlo k tomu v roce 2004 a o dva roky později dostala škola dnešní náze Vyšší odborná škola a Střední umělecká škola Václava Hollara. Ve školním roce 2007/2008 byl vzdělávací program Vyšší odborné školy rozšířen o obor Kresba a ilustrace v médiích.

Shrneme-li výše zmíněné obory nabízené vzdělávacím programem školy v současnosti, pak čtyřleté maturitní studium zahrnuje obory dva: Grafický design a Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu;stejný počet oborů, završeých absolutoriem, nabízí také Vyšší odborná škola, a to Interaktivní grafiku a Kresbu a ilustraci v médiích.

Tradičním předmětem středoškolské výuky je Grafický design. Od prvního ročníku najdeme studenty nejen ve výuce teoretických předmětů a na výtvarné přípravě, ale také u stojanů v kreslírnách při figurální kresbě podle živého modelu. První zkušenosti získávají v modelovně, jinde se zase učí základům konstrukce písma nebo se zabývají plastickou anatomií. Od druhého ročníku začínají trávit více času v počítačových učebnách. Od ročníku třetího pracují také v dílnách v suterénu: v sádrovně se učí dělat formy a odlévat, v hlubotiskové a litografické dílně pracují s klasickými grafickými technikami. K nim přibude ve čtvrtém ročníku sítotisk. V předmětu Tvarování propagačních materiálů se naučí nejen vázat knihy a zhotovit jejich maketu, ale i vytvořit trojrozměrné modely z papíru nebo skládačky typu japonských origami. V posledních letech se také čím dál výrazněji prosazuje ateliér fotografie.

Obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu je vyučován od roku 1999. Přestože směruje studenty především k plastické tvorbě, naopomíjí rozvíjet jejich talent i v jiných uměleckých dovednostech: žáci kreslí „figuru“, osvojují si plastickou anatomii, fotografují, vytváří papírové modely a zdolávají základy počítačové grafiky a písma. Jak postupují do vyšších ročníků, stále intenzivněji se pohybují v keramické dílně, učí se keramiku stavět, točit na kruhu i lít do formy. Mají možnost míchat glazury, nanášet je štětcem nebo stříkat, pracují s engobami, vypalují v keramické peci.

Na závěr studia čeká studenty maturita, sestávající ze státní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury a z jazyka anglického či německého  češtiny a ze tří profilových zkoušek, tj. z hlavního předmětu (Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu nebo Grafický design), z dějin výtvarné kultury a z technologie.

Obor Interaktivní grafika Vyšší odborné školy zaměřuje studium na výuku 2D a 3D animace, na výuku vytváření internetových stránek a e-learningových programů. S výjimkou jazyka a dějin umění jsou všechny vyučované předměty odborné; studenti opět hodně kreslí, modelujeí a využívají multimediální možnosti. Tento obor měl od začátku štěstí. Díky spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy učí technické předměty skvělí odborníci a studenti mají možnost získat praktické vědomosti a dovednosti na univerzitní půdě. Dalším benefitem je promítání animovaných prací studentů na večeru Hollarky v kinu Aero, na takzvaném Gryfestu, jenž je uzavřen předáním ceny (sošky líhnoucího se gryfa) autorovi vítězného filmu. Vybrané filmy se potom úspěšně účastní Anifilmu v Třeboni a dalších soutěží.

Druhým oborem jeVyšší odborné školy – a současně nejmladším oborem Hollarky - je Kresba a ilustrace v médiích. Proces jeho profilování byl veden snahou navázat nejen na tradici školy, na rozvíjení řemeslné a kresebné zkušenosti, ale zároveň na tradici široce pojatého oboru. Základním předmětem je kresba ve všech svých podobách, dále ovládání 2D programů, figurální kreslení, počítačová grafika, písmo a typografie, grafické techniky, kresba-ilustrace, fotografie a další.

Výstavy, performance, instalace, akce a hlavně vernisáže v horních patrech školy, v Galerii U Zlatého Kohouta na Starém Městě nebo v České spořitelně na Vinohradské ulici jsou vítanou příležitostí neformálního setkání studentů, absolventů, pozvaných a hostů.

Dnešní studenti si na škole váží nejen toho, že mohou svobodně rozvíjet své vlastní myšlenky, že mohou ve své tvorbě uplatnit svou fantazii a své nápady, ale také individuálního přístupu, jehož se jim nejen ve výtvarných, nýbrž i v ostatních předmětech dostává. Cení si také toho, že mají příležitost – i mimo prostor školy, mimo vyučování, na různých školních akcích – si se svými  učiteli popovídat vlastně o všem možném. Hodnotí také skutečnost, že vzdělání, zejména to výtvarné, je hodně rozmanité, že spolu s praktickými zkušenostmi poznávají různé stránky své budoucí činnosti.

 

Významní absolventi školy

Řadu významných absolventů školy zahajuje představitel českého informelu a hyperrealista ak. mal. Zdeněk Beran, který léta vedl jako profesor Školu klasických malířských technik na pražské AVU. Ve stejném roce (1956) absolvoval i jeho souputník ve skupině Somráci ak. mal. Pavel Nešleha, jenž od roku 1990 vedl na pražské VŠUP ateliér malby, roku 1991 byl jmenován profesorem.

Ateliér Tvorby písma a typografie

V roce 1958 absolvoval typograf, ilustrátor, tvůrce známek a tvůrce písma Insignia a Areplos prof. Jan Solpera, dlouholetý vedoucí ateliéru Tvorby písma na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V letech 1981 až 1985 vystudoval Hollarku František Štorm, který po habilitaci jako Solperův následník vedl do roku 2008 ateliér Tvorba písma a typografie. Specializoval se na tvorbu autorských písem a digitalizaci písem českých autorů. Od roku 2008 je vedoucím tohoto ateliéru další náš absolvent Hollarky doc. Karel Haloun, zabývácí se především grafickou úpravou obalů hudebních nosičů, knih a ilustrací.

Skupina 12/15 – Pozdě, ale přece

V roce 1960 ukončil na Hollarce studia první člen této skupiny ak. mal. Jiří Sopko, nyní profesor a vedoucí Malířské školy I a rektor Akademie výtvarných umění. V roce 1964 absolvoval další člen a spoluzakladatel skupiny ak. mal. a soch. a prof. Jiří Beránek, dlouholetý vedoucí Ateliéru sochařství na VŠUP v Praze, nyní působící na Fakultě umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 1968 opouští školu další člen skupiny ak. mal. Michael Rittstein, docent a vedoucí Malířské školy II na pražské AVU, nakonec v roce 1972 ak. soch. Ivan Kafka, který se proslavil svými projekty, instalacemi a land artem.

Skupina Tvrdohlaví

V roce 1973 absolvoval  ak. soch. Čestmír Suška, autor skleněných, dřevěných i monumentálních ocelových plastik, a v roce 1978 ak. mal. a soch. Jaroslav Róna, vedoucí Sochařské školy I na Pražské AVU.

V roce 1980 završil svá studia grafik Michal Cihlář, tvůrce barevných linorytů, instalací i trojrozměrných objektů, který po léta určoval výtvarnou podobu poutačů a propagačních materiálů pražské zoologické zahrady.

V roce 1968 k absolventům školy přibyl odborník na umění 19. století prof. Roman Prahl, zástupce ředitele Ústavu dějin umění FF UK. V roce 1980 absolvoval další budoucí historik umění PhDr. Dalibor Prix, jenž dnes pracuje v Ústavu dějin umění ČSAV a učí na Slezské univerzitě v Opavě. Absolventem je i v hudebním světě známý Milan Cais ze skupiny Tata Bojs.

Z mladší generace byl studentem školy například ak. soch. Lukáš Rittstein, tvůrce oceněný kupříkladu cenou Magnesia litera nebo Cenou Jindřicha Chalupeckého a který již mnohokrát vystavoval na prestižních akcích a jehož realizace soch najdeme v Praze i na dalších místech. Absolventy školy jsou taky ak. mal. Lubomír Typlt, žijící a tvořící v Německu i u nás, teoretik Petr Vaňous, publicista a kurátor mnohých výstav současného umění, např. v Galeii hl. m. Prahy, fotorealistický malíř známý hlavně v Londýně a v Paříži ak. mal. Hynek Martinec nebo ak. soch. Federico Díaz, vedoucí Ateliéru supermédií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Mnohem horší je vyhledávat ženy než muže, zpravidla mění jméno až po střední škole, často i několikrát za život. Například za dívčím jménem Böhmová se v seznamu maturantů z roku 1968 skrývá významná filmová dokumentaristka Helena Třeštíková. Kachyňová je původní jméno textilní výtvarnice Elišky Nové, tvůrkyně filmových kostýmů – nyní odborné asistentky oboru Textilní tvorba na katedře užitého umění FUD Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Mnohem lépe se hledají ženy, které své příjmení neměnily, jako například grafička Marie Blábolilová, Barbara Šalamounová, tvůrkyně a režisérka animovaných filmů, dále provokativní umělkyně Veronika Bromová, odborná asistentka Ateliéru nových médií II na pražské AVU, nebo sochařka Erika Bornová, herečka a výtvarnice Ester Gaislerová.

A konečna učit na Hollarku se vrátil další z jejích studentů její současný ředitel ak. mal. Bohumír Gemrot. Také učitelský sbor tvoří řada bývalých „Hollaráků“ a možná právě tato skutečnost udržuje kontinuitu oné neopakovatelné, jedničné atmosféry školy.