„Rád se vracím k tématu absurdity v našem vzdělávání: jeho účelem je neučit nás dobrými a moudrými, ale učenými. A uspělo. Nenaučilo nás, jak se držet ctnosti a jak hledat moudrost: naučilo nás, co je derivace a etymologie. Hned se ptáme: umí řecky nebo latinsky? Umí psát poezii nebo prózu? Ale to, na čem nejvíce záleží, se staráme nejméně. Neměli bychom zjišťovat, kdo chápe vše, ale kdo chápe nejlépe. Učíme se jen, abychom zaplnili paměť, ale uniká nám význam toho všeho a také nám chybí schopnost rozeznat, co je dobré a co ne“
MICHEL DE MONTAIGNE
„Občanka“ neboli občanská nauka /základy společenských věd/ má pověst okrajového předmětu, který „cpe“ dětem a dospívajícím do hlav ideologii právě vládnoucích skupin. Právem: v minulosti tomu tak bylo a v současnosti nepochybně také tomu tak leckde je. V posledních letech však jiné hlasy: tak zvaná občanka má být významným příspěvkem na poli humanitně-vědního vzdělávání. A to nejen pro široký dosah působnosti v rámci všeobecného přehledu. Nejen proto, aby dospívající generace pochytila různé aspekty vztahu člověka a světa. Je tu proto, aby vytvořila prostor pro zažehnutí reflexe, čili schopnosti kritického odstupu od daného stavu jako nutného předpokladu pro svobodu a hledání moudrosti.
V prvním ročníku předmětu Občanská nauka dostávají studenti příležitost porozumět základních psychickým procesům, jako jsou vnímání, paměť, schopnosti, emoce, myšlení a charakter. Velkým tématem je také rozbor mezilidské komunikace a snaha zdůraznit, že kvalitní komunikace mezi lidmi navzájem, plodné řešení konfliktů asertivním způsobem je hlavním klíčem pro naplněný život.
Druhý ročník umožňuje studentům odkrývat pohnutky svého jednání, zamyslet se nad rolí frustrace v životě. Studenti mají příležitost zjistit, proč lidé upadají do nejrůznějších závislostí, jak se bránit distresu, pocitům méněcennosti. Značný prostor je dán také velmi praktickému tématu duševní hygieny. Napínavým tématem je bezesporu široké a fascinující téma lidské agresivity. Ve druhém pololetí druhého ročníku se studenti dozvídají o významných postavách psychologie, jejich učení a poselství. Obloukem se také vracíme k duševnímu zdraví a rozlišení mezi zdravím a nemocí. Studenti dokáží rozlišit mezi sebou projevy neurózy, fobie, poruch příjmu potravy, schizofrenie, deprese, psychopatie i autismu. Nahlédnou do kuchyně psychoterapii a jejím metodám léčby duševních poruch a nemocí.
Ve třetím ročníku probíráme ještě psychologicko – sociologická témata: etiketa, rétorika, vývojová psychologie i sexuologie spojená s psychologií párového soužití. Hlavní slovo ve třetím ročníku mají však dvě důležité společenskovědní discipliny: politologie a právo. Politologie seznamuje dospívající s fungováním státu a politické reality proto, aby nadcházející generace prostřednictvím svých přiměřeně sebevědomých jedinců probudily v sobě odpovědnost za věci společné. Studenti dokážou rozlišit politické strany na našem politickém spektru, rozumí ideovým předpokladům, z nichž vychází. Vědí, která strana, hnutí nebo myšlenka má blízko k extrémismu – orientují se v minulé i současné extrémistické scéně. Jelikož žijeme podle některých myslitelů v hyperinformační době, je nezbytné porozumět mediální realitě - a to i ve vztahu k politice a jiným důležitým společenským jevům. Důležitou součástí civilizace je právo – ve zhuštěné podobě tak studenti získávají přehled o právních pojmech a skutečnostech. Zaměřujeme se na právo občanské, pracovní, rodinné a trestní.
Maturitní ročník je zcela v režii filosofie, etiky a religionistiky. Budoucích maturanti získávají přehled o hlavních myšlenkách myslitelů v širokém rozpětí nejstarších starověkých epoch (starověká Indie a antika) po současnost. Studenti čtvrtého ročníku jsou jakožto lidé, kteří na konci jara mají prokázat u maturitní zkoušky svou zralost, vedeni k četbě společenskovědních děl, jejich následné interpretaci a vlastnímu názoru v podobě písemné ročníkové práce, která je ve druhém pololetí odevzdána společně s ústní prezentací před celou třídou.